420. Při umělcech, kteří ve chudobě

Při umělcech, kteří ve chudobě

Museli dny zemské trátviti,

Svět pak tepruva je slaviti

Počal, když už v temném byli hrobě;

Moravana jménem Osolsobě

Z Holomouce musím zmíniti,

Jemuž v Pešti hladem umříti

Maďaři jsou dali v loňské době:

A když zemřel, o té lidské šalby!

Schvalovali celým krajinám

Jeho krásné dějopisné malby;

Proto radí odtudto všem Slavům,

Aby vlastem svým, ne cizinám,

Sloužili, snad rovným ujdou davům.