422. Jednoho však s jeho velkým činem,

Jednoho však s jeho velkým činem,

Vlastenectvím, sebe zapřením,

Nelze pominouti mlučením,

Slavorus je, sluje Konstantinem;

Setníky dva chránil před záhynem

Na svá ramena je vložením,

Ač mu plamen hrozil zničením,

Ač byl carským dědicem a synem!

A co větší znak jest jeho cností,

Korunu půl světa mladšímu

Bratrovi dal s velikodušností;

Sama Sláva čin ten obdivuje,

Proto korunu i krásný mu

Na odměnu trůn zde připravuje.