426. Před tím krovem mramorová socha

Před tím krovem mramorová socha

Stojí celá v římském oděvu,

Ale dosti bylo na jevu,

Že to slavská tvář, jen skrytá trocha;

Co to medle za muže či hocha

Jest? já myslím v tichém úsměvu,

A že bez slasti a bez zpěvu

Byl, já sem jej měla za lenocha:

I bylť, ovšem to pro národ vlastní,

Ač se slavským jménem nazíval,

A trůn dali losové mu štastní;

Neb se nápis očím zpytatelky

Tento na podstavci odkrýval:

Upravda neb Justinian Velký.