43. Hospodin jest pomoc má.

Jak když slepec podlé rohu

Po almužně dlaně zvedá,

Tak má duše v samém Bohu

Zaslíbenou pomoc hledá.

„Vímť,“ Pán vece. „Než když já ti

Pomoc dám, jež mně se líbí,

Neřekneš, že umí dáti

Málo Ten, jenž mnoho slíbí?“

,Ach, vždyťs otec, ó Ty slepci

Místo perly nedáš kámen.

Jen buď vůle Tvá, tak‘ – šepci, –

,Pochodím vždy nejlíp, amen.‘

A v tom cítě šust a zvuky,

Jak když hedbáv přes prah vkročí,

Ba i stisk jakési ruky,

Dokořán otevru oči.

Byl to sen? Ach, sám jsem posud,

A ne první rok neb třetí,

Ztratil jsem, – toť tvrdý osud, –

Desetinu ze století.

„Synu, toť jest nerozumné.

Poznej již, žes posud děcko.

Nikdy neníť ztráty u mne,

A mne maje, máš tu všecko.

A což pak jest špetka roků

Tomu, kdo se na mne spustí!“

A zas slyšet ohlas kroků,

Aneb jak když hedbáv šustí.

Ano, toť ON. Do náručí

Těsněji mne ON Si víže,

Povznáší, a nedbat učí

Na čas ani na obtíže.

,Ó, vrch žití jest mi čas ten,‘

Říkej ty, choť k srdci vina,

Tisíckrát však nad to šťasten,

Kdo dřív kochá Hospodina.