43. Klam.

A když milé na mě lila zření

Laskavosti plných ze zraků,

V nočním zmizela hned soumraku,

An jsem krást chtěl s ústek políbení.

Zchopím se a vezma křídel chvění,

Za ní do křoví a do mraků;

V sady plynu v temném oblaku,

Kde se do vonného skryla dšení.

A již celý raduji se v duchu,

Ticho, ticho, již je zrazena,

Neduj větře, ticho postůj zduchu.

Kdy její však líbati chci tváři –

Jaký div to, jaká proměna –

Lilie to u večerní záři!