43. V háji, v chladném sedím stínu,

V háji, v chladném sedím stínu,

Trudná koje prsa svá;

Vůkol mne jak Cherubínů

Zpěv se z dálky ozývá.

Hlas jde blíž – vždy líbezněji

Slyším zpěv ten zaznívat,

Jižjiž z blízka zvuky znějí –

Slastí jest je poslouchat.

Aj co slyším? dobo vonná!

Kéžby zpěv ten věčně zněl!

Její hlas to! – ha, to ona!...

Pěla lásky slast, či žel?

Slast se v prsa moje vtírá,

Prudčej krev má koluje;

Náděje mi k ráji kývá –

Snad že mne přec miluje.

Slyš! teď dozněl konec zpěvu:

„Věčně miluj – s Bohem buď!“ –

Ano! věčně pro svou děvu

Lásku zachová má hruď!