432. Nu snad ten, co jiného tu kárá –

Nu snad ten, co jiného tu kárá –

Povím já – náš Tablic majetný

Národu, co boháč bezdětný,

Ujmu tu se nahraditi stará;

Tím víc pak tu naděje má hárá,

Že sem sama, list mu pamětný

Psavši, zpomínala šlechetný

Cíl ten, dokud starost jeho jará:

„By řeč nejen černidlem, než zlatem

Naši krášlil!“– V tom on tuliby!

Přichází sem skoupým oděn šatem;

Vy ste, řeknu, poručili mnohem

Více Slávě bez vší pochyby?

„Já? Nic!“ tedy jdite po svých s Bohem.