437. Když tu toho noha moje nechá,

Když tu toho noha moje nechá,

Asi na hození kaménka

Stojí s mečem v ňádřích dívenka,

Tak že v úžas má se mění těcha;

Kdo jest tato nešťastná a plechá

Mladice, dím, asnad Slovenka?

„Maďarka to z Jagru, milenka

Telafouza, vůdce v Uhřích, Čecha“;

My hned paloš z ní sme vytasily,

Potom páchnidly a oleji,

Vodkami a mastmi posilnily;

Thisbe ta se Slávy hodnou stala

Tím, že syna Slávy vroucněji

Než svůj vlastní život milovala.