438. Než hned druhou krajanku sme zřely

Než hned druhou krajanku sme zřely

Její, nadutou tak velice,

Že tu podávala škrablice,

By se jiní pro ni zabíjeli;

Mějže rozum! my jí pověděly,

Jako host tu nečiň různice!

Předce vtírala ta stařice

Každému se Slávy bydliteli:

Stydlivý mnich, Horvat Brezovačky,

Počal pervý s touto nezbednou

Maďařilkou vesti křik a rvačky;

Kuševič v tom, Leška, Rohoň jsou tu,

Ale matka tu při šerednou

Skončí, davši ku pokání lhůtu.