44. Byly časy, když jsem duši topil

Byly časy, když jsem duši topil

Do kvetoucích krásy tvojí vnad,

Veškeren bych všeho světa sklad

Byl ti tenkrát za podnoží skopil.

Když jsem zhléd tě, hned se duch můj vzchopil,

Za tebou šel mocným kouzlem jat,

Kdes ty byla, zdálo, rajský sad

Že se na zem s nebes říše sklopil.

Přála’s jiným; a tu bourné hoře

Valilo se na mne jako moře,

Žárlivost mne brala v dravá pruhla.

Odtad v hrudi láska ta mi stuhla,

A co kámen sloužila mi k slohu,

Aby pevněj stál chrám lásky k Bohu.