44. Citlivka.

Temnoto, ty duše luhův šerá,

Ty jsi často v sebe ukryla,

Ne co duchův ústa mluvila,

Však co lkala mnohá lásky dcera:

Černorouchá připni sobě pera,

Co má ňádra za dne tajila,

To chtí nyní, bysi vložila

Do prostředu tajemného šera.

Láska jako citlivka je čilá;

Tkneš-li se jí prstem nestoudným,

Již by ráda před tebou se kryla.

Nuže pospěš noci, v rychlém kroku,

Lásku ukryj očím přesoudným,

A jen jejímu ji objev oku.