44. Dobo krásná – dobo přežádoucí!

Dobo krásná – dobo přežádoucí!

Radostně nám budiž vítána;

Tobě tlukou srdce vděkem vroucí,

Ty jsi s touhou byla čekána.

Kdo mladistvé duchy naše pěstí,

Od koho se mravům učíme;

Kdo nám též i dobrým otcem jesti –

Toho my dnes slavnosť světíme.

Shlédni, Pane! na ty obličeje,

Jaká radosť na nich vychází;

V každou tvář tu srdce rozkoš leje,

V každém oku ples se obrazí;

Ó, by Odměnitel ctností krásných

Lhůtu žití Tvého prodloužil!

Kéžby Tobě dopřál dnů vždy jasných,

Jichžto’s o nás sobě zasloužil.

Přijmi, Pane! dárek tento skrovný,

Vděčnosti to naší znamení;

Neníť ovšem zásluhám Tvým rovný,

Naše láska jej však doplní.

Jednoho jen račiž podopřáti

Květnici té vděčných žáků svých:

Nepřestávej mládež milovati,

Pěstuj dále blaho svěřených!