44. Hraběnko! ty skrytá pod Kunickým

Hraběnko! ty skrytá pod Kunickým

Hradem tímto v tichém ústupu,

Neklaď mi mé ptání v potupu,

Co jsi, Vilou? čili duchem lidským?

Láskali tě šípem loupežnickým

Vyhnala sem z lidí zástupu,

Či hněv stavěl tuto chalupu

A tě rouchem oděl pustevnickým?

Než buď kdo buď, aneb od kterého

Kraje koli, vy jí Kunice

Pohostinství přejte slavenského;

Jak mně ona přítulku též přeje,

Když mi z očí Sála, Lužice,

Balt neb Milek teplé selzy leje.