44. Nedrob.

Zvuk o sobě ucho tvé unaví,

Souzvuk ale věčné dobro slaví,

Rozmanité dobro pravý svět.

V ratolestky jádro se rozkládá,

V údy živé vejce se rozpřádá,

V barvy ozdobné v poupátku květ.

Tak kdy o člověku brachu soudíš,

Věř, že po nepravých cestách bloudíš,

Chcešli zrak po drobkách opřen mět.