44. Pokračování o obojetnících.

Uzří-li obojetníci tito,

Žen anebo mužů plačících,

Mluví hned o velkých hříšnících,

Jichžto jim z plného srdce líto.

Soutrpnost jich děravé jest síto;

Uzří-li rozumně spořících,

Tvoří z nich lakomců šidících,

Ba dokonce zištná lichva prý to.

Z mušek zponenáhla činí slony,

Soucit, jímž se chlubí před světem,

Prázdný, hluchý co bez srdce zvony.

Doufám, že popsaní ohavníci

Hnusným Tobě budou předmětem,

A že odevrátíš od nich lící.