44. Svil jsem srdce květ ku kvítku,

Svil jsem srdce květ ku kvítku,

Setřel jsem však lásky pel;

Vidím chudou teď tu kytku,

Jíž jsem oslavit tě chtěl.

Byť bych byl i Rafaelem,

Ba sám Apollinův syn:

Obrazu, jejž nosím v srdci vřelém,

Nezobrazil bych ni stín.

Zřím tě v spanilosti jasné

Se vší krásy nádherou;

Podivením duch můj žasne...

Na rtech slova chvály mrou!