444. Michailov, ten ruský voják věrný,

Michailov, ten ruský voják věrný,

Též zde jest hned v síni vedlejší,

Jehož stálost byla silnější,

Nežli hromu blesk a rachot perný;

Celé město plení oheň žerný,

Hořejšek i stranu dolejší,

V něm i jmění jeho vezdejší,

Chot i dítky i dům nenádherný:

Sousedé ho ženou na ulici

Svoje bránit, on však nehnutě

Při krajinské stojí pokladnici;

Povinnost mu byla nad majetek,

Proto vnesly cnosti perutě

Strážce toho v tento Slávy světek.