45. Ač jsem vzdálen, přece lásku

Ač jsem vzdálen, přece lásku

Srdce tajiť nemohu;

Vždyť i ptáče svého hlásku

Pozdvihuje ku Bohu,

An je stvořil. Za to vzdává

Díky Tvůrci zpěvem svým;

Tak i Vám mé srdce dává

Důkaz lásky přáním tím.

Vy jste, milá máti! měla

Péči o mou němotu;

Když mne síla opouštěla,

V sen upěla dřímotu.

Ó, jak jste vždy, přepečlivá!

Každý krok můj stražila,

Lehkomyslnosť by divá

Mravů neporušila.

Semnou rostla Vaše starosť,

Semnou Vaše snažení,

Aby outličká má mladosť

Netrpěla skrácení.

A za tato dobrodiní

Nevděčným bych býti měl?

To ať nezdárníci činí,

Ten já nejsem povrhel.

Vděčným tedy srdcem Boha

Žádám Svrchovaného,

Vám by časů ještě mnoha,

Popřál zdraví stálého.

Radosť ať se na Vás směje

V každém oka mžiknutí,

Do srdce ať radost leje

Každé mysli pohnutí.

Radosť zbudiž Vás hned z rána,

Radosť sladiž každý den,

Radosť buď Vám sluncem dána,

Radostný buď i Váš sen.

Radosť provodiž Vás všady,

Kam se noha obrátí,

Z vzdálí ať se od Vás tady

Všecka žalosť odvrátí.

Tak tu v radosti a ctnosti

Dnové Vaši uplynou,

Ach, a přec, ač pozdě dosti,

Pro mne brzy pominou.

Radostné pak na věčnosti

Budiž naše sejití!

Tam Váš v stálé blaženosti

Budem svátek slaviti!