45. Cesta z námluv.

Když náš Vít šel na námluvy,

Slunce svítilo;

Nebylo ani obláčku,

To ho těšilo!

Byltě pěkně ustrojený,

Učesaný, naškrobený,

Jako na mládence sluší,

Než se ožení.

Když se vracel z námluv domů,

Tuť již pršelo,

Tak že promok až do těla,

To ho mrzelo!

Pokazilť si nové šaty,

To od hlavy až do paty,

A tak přišel z námluv domů

Hůř než z roboty.

Toťby se mu ubohému

Bylo nestalo,

Kdyby se tam naň to děvče

Bylo usmálo;

Ale že se naň mračilo,

Zlé to se mu přihodilo,

A to hrdé děvče se mu

Ještě vysmálo.