45. Chlapík.

By František Matouš Klácel

Zrůstem těla srdce též se šíří,

Více člověk s okolím se míří,

Ale pak ubývá srdce kvap.

Jak malé milostky v něm odkvětly,

K šířce světa srdce se rozsvětlí,

A pak jistý smělé nohy tlap.

Pára jest, kdo v oblacích přebývá,

Červ, kdo v tmavou rudu se zarývá,

Čí pak střed je světa střed – ten chlap.