45. Kdo šlechtí mého mládí letorosti?

Kdo šlechtí mého mládí letorosti?

kdo pěstuje mi strůmek života?

kdo laskavým mě slovem vede k cnosti

a brání, by mě stihla trampota?

„Toť láska matky milované!“

zní ohlas srdce vděčného,

v němž vzájemná též láska plane,

zvlášť dnes – v den roku nového.

O, kéž Ti, matko, dobré nebe přeje,

bys stále žila v duše poklidu,

a pod ochranou Tvůrce dobroděje

se těšila i lásce u lidu.

Nechať Tě strast a boly minou,

nic nekal Tvého srdce klid;

kéž dnové Tvého žití plynou,

jak sama si to přeješ mít!