46. Čekej v onom černém lese málo

Čekej v onom černém lese málo

Slunce zlaté jdoucý k západu,

Ach již tebe jen mi náhradu

V vzdálenosti nebe zanechalo;

Jak jsy se mi v štěstí sladce smálo,

Tak teď mírni jeho proradu,

Pozdrav ji tam, pozdrav zahradu,

V níž jsy s námi plésalo i lkalo.

Však než k ní jdeš, na mne papršleky

Skloň své ještě, aby pobrali

Ta k ní s sebou očí těchto řeky.

Když tam přijdeš, rozkaž, aby záři

Blesky tvé k ní první spíchaly

Zlíbati jí rtíky, oči, tváři.