46. Kde vzíti slov k slušnému přání,

Kde vzíti slov k slušnému přání,

kde zvuků v zasloužený zpěv,

bychom Ti srdcí našich plání

a vděčnosť mohli dáti v jev?

Tvá láska k nám je nevýslovná

a schopna všakých obětí,

že v světě jí se zase rovná

jen láska vlastních u dětí.

Tvůj život životem je naším,

Tvůj hlas se v našem rozplývá;

a zpěv náš proto nám je dražším,

že k Tvé se chvále ozývá.

Jen dál buď zdráva jako nyní;

nech z úst Tvých vždy jen radosť zní;

a štěstí buď Tvou průvodkyní

až do hodinky poslední.