46. Velení.

Dlíti nelze déle; rychle horem

V hory do mraku tam černého;

Na temeno vrchu skalného,

Klektové kde orlů vyjí borem.

Tam kde divoké jsou bouře dvorem,

V dílnu sáhni Tvorce mocného,

Sestroj živly hromu silného,

Svrhni, jsi-li hodným vlasti tvorem,

Žhavé Boha hněvy na ty stavby,

Kde Čech nerozumným hlaholem

Učiť se má, jak jdou žití plavby.

Bůh i nám dal řeč, slyš Bohoborce,

Řeč to zňatou jeho plápolem –

Kdož ji ničil, vůli rušil Tvorce?!