463. V chrámě přátel tvých když odpočinu,

V chrámě přátel tvých když odpočinu,

Pod besídky stínem pustevné

I mé přátelky a pokrevné

Amalii zřím a Karolinu;

O vy drahé duše! dím a plynu

Líbati jich tváře úsměvné,

Potom přede všemi ve zjevné

Radosti je ke svým ňádrům vinu:

Četly tu, co milovala která,

Onna biblii a Klopstoka,

Tato román a cos od Voltera;

Mně dík vzdaly ve slovích tu čilých

Za to, žes ty řídil do roka

Vzdělanost těch sirotek mně milých.