464. Ten tvůj krajan z Necpal potuloval

Ten tvůj krajan z Necpal potuloval

Též se v kněžských šatech náčerných

V této obci přátel důvěrných,

Jejž co hada za ňádry si choval;

V rukách měšec, ač jej utajoval,

S drahnou summou měl těch stříberných,

Které od tebe slov čiperných

Klamem půjčiv nikdy nevracoval;

A to peněz mozolných a tvému

Sardci vzácných, totiž k učení

Posvěcených akademickému;

Matka chtěla v očistcovou školku

Dáti ho, než já mu bydlení

Vymohla zde, ne však v tomto spolku.