467. Ale jest tu v blízku ještě, co víc

Ale jest tu v blízku ještě, co víc

Obdivoval duch můj zbožnělý,

Když sme tmavostěnné uzřely

Starověkých domy Nestorovic;

Serbská Sára s Rovinem si hovíc,

Nikodým Čech, Hanák Veselý,

Grabovský Rus, s houfem bydlely

Šedivých tu manželů a vdovic:

Polom z Čachtic jest v tom radování

Eva Znachorová, Slovenka,

Co dle slepic řídila své spání;

A dnes právě z Mozkvy přirazily

Manžel starec sem a starenka,

Co sto třidcet roků spolu žily.