469. Vedle Glinské hned mé oko pěknou

Vedle Glinské hned mé oko pěknou

Nebeslavku státi uhlídá,

Čí to hezké děvče? „Nahyda

Černikova z Nikitinu“ řeknou;

Při tom jméně všechněm sardce měknou,

A hlas jeden toto povídá:

Otce jejího kýs nestyda

Osočil, ai z úřadu ho svléknou,

Do Siberska ženou nevinného,

Kam i matka s dcerou násilím

Milovance sprovázely svého;

Jednou dobrá dcerka Černikova

Návrat hledati svým přemilým

Sama šla, míl šest set, do Petrova.