47. Kde vzít slov, bych Tobě mohl

Kde vzít slov, bych Tobě mohl

za vše dobré díky vzdáti?

a kde slov, bych ku jmeninám

dovedl Ti slušně přáti?

Tys mi moudrým vezdy rádcem

v pochybách a u rozpacích;

Tys ochotným pomocníkem

při nesnadných ducha pracích.

Tys mi po života dráze

vykladačem blahých norem;

ba Tys všude mi a vezdy

důstojným a milým vzorem.

Ó kéž Bůh, ten mocný dárce

všeho dobra a vší krásy,

za odměnu otevře Ti

nevyprahlé zdroje spásy.

Kéž Ti každé zrnko dobra,

jež Tvá ruka v půdu vsadí,

vyspěje v kmen plodonosný

a Ti všecko vynahradí;

abys na plody své práce

s rozkoší se jednou díval

a v stínu jich letorostí

stařec – sladce odpočíval.