47. Na svět onen člověk co statek nic vzíti nemůže,
Na svět onen člověk co statek nic vzíti nemůže,
Leč ten, jenž původ tam z toho béře světa.
Blah, kdo v pozemsku žijíc, do nebes pouť v mysli konává,
Po smrti šťastně druhý tamto nalezne domov.
Na svět onen člověk co statek nic vzíti nemůže,
Leč ten, jenž původ tam z toho béře světa.
Blah, kdo v pozemsku žijíc, do nebes pouť v mysli konává,
Po smrti šťastně druhý tamto nalezne domov.