47. Oni rtové, jejichž vůně plynná

Oni rtové, jejichž vůně plynná

Oheň vlila duše do naší,

Že kost v těle jihne nejzažší,

Oni rtové jsou mých strastí vina;

Tak dech loudný k chřípím nehostinná

Arabie z dálky přináší,

A když vejde v kraje nejblažší

Poutník, pozdě upí horkem hyna;

Oni rtové rajských kvítků medem,

Nektarem a mannou tekoucý,

Opili mne sladkým tímto jedem;

Oni rtové, do nichž všecky Muzy

Milek svábil lukem vládnoucý,

Uvrhli mne v tyto věčné hrůzy.