47. Píseň kovkopů.

Chop se každý úkolu

V temném tomto údolu.

S chutí se děj práce,

Dokoná se krátce.

Každý kopej, kutej, lam

Stříbro, zlato, drahokam,

Z práce prázné stesku

Nabývá kov lesku.

Kdož tak pánem jako my?

Kdo zná země průlomy?

Kdož hloub její měří?

Komu tma se šeří?

Naše choť jest syrá zem,

Jako k svatbě do ní jdem,

V roucho šeré mhouly

S láskou se k nám toulí.

Ramena k nám vystírá,

Poklady nám otvírá,

Dí nám v milém vděku

Divy dávných věků.

Kdež jest král a královna,

Jenžto se nám vyrovná?

Lesk, v němž král se blýská,

Z našich rukou trýská.

Tedy se v tom údolu

Chutě mějme k úkolu,

Blažná naše práce

Dokoná se v krátce.