47. Včera prosil jsem já Mílka,

Včera prosil jsem já Mílka,

By dnes v přání mi přispěl,

Však na Umky Helikonské

Bláhový jsem zapomněl.

Čtverák Mílek dostavil se

S toulem svým a šípem zlým;

„Stříleť – pravil – dobře umím,

Však psáť verše neumím.“

Ten mi dal – ach! nyní stojím,

Musy rozhněvané zřím,

Ach, kde ubohý dnes přání

Pro Tě, drahá! ulovím?

Šíp zde v srdci sladkobolný, –

Mílek zase odletěl –

Počkej, bůžku láskoplodný!

Že jsem to dřív nevěděl!

Verše váznou – ruka klesá –

Čelo hoří – tvář se rdí –

Vyšší září oko slepne,

Mimo Tě – nic nevidí.

Dej Ti dobré nebe všecko,

Co Tvá ňádra milují, –

Hubičku-li přeješ sobě,

Hnedle, hnedle přijdu s ní.

Bohu díky! již jsem hotov –

Byla tíž to, ó nebe!

Lépe by to ze rtů plulo,

Kdybych jen byl u Tebe.

Přijmi to a mysliž sobě,

Že to zpěv Petrarkův je –

Ač zde rozdíl v mistrech velký –

Stejné srdce ve mně vře.