472. Na novou však hned sme přišly stavku,

Na novou však hned sme přišly stavku,

Narozeňátko tu plačící,

Anjel pěstoun při něm stojící

Slovenskou mu zpíval kolíbavku;

„Buvaj že mi, buvaj!“ k siroslavku

„Haja že mi, haja!“ mluvící;

Nemluvně náš příchod čijící

Popozdvihlo z kolébky své hlávku:

Z nitranských to Čachtic dítě bylo,

Z matky, od Tatarů vlečené

K zajetí, se v cestě narodilo;

Na zemi je nechali ti kati,

I hned rodičce sme ztrápené

Kázaly to nedochůdče dáti.