475. l ty si zde drahá Bětko moje!

l ty si zde drahá Bětko moje!

Padši v náručí sem zvolala

K té, co pěstounka má bývala,

Rodem z Barby čili z Bořiboje;

Která jsuc i přítelkyně tvoje,

Příchod tvůj k nám ráda mívala,

Večer o svých předků říkala

Vyhnanství z Čech rozprávky nám svoje;

Otvírala, zamykala bránu,

Lístky vzájemné nám nosila,

Proto dlouho při ní pozůstanu:

Dovol matko! řekne pak má mluva,

Aby, kde sem já, tam bydlila

Při mne tato staruška a chůva.