479. Tu když ještě na můj rozkaz hleděl,

Tu když ještě na můj rozkaz hleděl,

Ptám se vlídně svého vodiče,

Zdali o Demetru z Ugliče

Pověděti něco by mi věděl?

Ba i ovšem, on mi odpověděl,

Znám i jej i jeho rodiče,

Jestli ten, co v rukách věziče

Čtyřidcet i devět roků seděl:

Ten, ten, který žalář a put tíže

V celém snášet musel životě,

Proto jen, že rozený byl kníže;

Šly sme k němu, a ai zříme, an ty

Vazby, v této nebes blahotě,

Změnily se na něm v diamanty.