48. Lípa z jara.

Bouří divě vichor zimný,

Nepřijde již jaro k nám,

Darmo, lípo, své šleš hymny,

Propadnul se vesny chrám.

Lípa slyší tato slova,

Ale neodpovídá,

K prosbám vztýčíc větve znova

Předc jen vesnu vyhlídá.

Boj se lípo, roven můře

Nyní vichor burácí,

A vždy bouře hůř a hůře

Do kořán tě rozkácí.

Aj jak zhruba v tebe šlehá,

Jak tě sněhem zasýpá,

Již tvůj život zcela skřehá.

Již se v půle rozštípá.

Avšak lípa jenom vezdy

K nebi rámě pozvihá,

Z tad, kde hvězdy vedou jezdy,

Novou čáku postihá.

Hrá jí v hrudi slastná toucha,

Že zlost zimy pomine,

A věst jistou v sobě slouchá,

Že se vesna rozvine.