485. Milí páni! tu, dím, ještě jeden

Milí páni! tu, dím, ještě jeden

Sedí, proti němuž námítka

Ta jest, že co lhář a klevýtka

Nezasloužil tento slavský Eden;

Dlouho o tom, kdoby to byl, veden

Rozpor a to prudký nezřídka,

Zda já? či já? zněla povídka –

Ano ty, nimž onen pudding sněden!

Bowringu tys leccos na mne nalhal

Ve svých spisech, zač i tobě by

Neslušel hod Slávy, než jen Valhall;

Odpouštím však tobě tuto zradu,

Ale na znak liché pochleby,

Budeš sedět na posledním řadu.