49. Soudomilové.

Jeť na světě přepodivných bloudů!

Nejpodivnější z nich jesti druh,

Který na se uvalí i dluh,

Aby mohl pro malinkou hroudu

Pustit se do bezkonečných soudů.

On pro všechno ztrácí zrak i sluch,

Až nezhojitelný mu neduh

Částku jmění potopí ve proudu.

Kdo se rád a oumyslně soudí,

Nezradí mu to ni advokát;

Řekneš-li mu upřímně, že bloudí.

On i s Tebou soud započne vésti:

Sám-li se nesoudí, milerád

Snaží se, spor mezi bratry svésti.