490. Tu byl rybník opodál se úže

Tu byl rybník opodál se úže

V potok obřežený rokytím,

V jeho vodě růže nad sítím

Kvetla, krašší sotva býti může;

Řeknu k matce milé: prosím nuže

Dovol, ať z ní vůně pocítím,

Když pak já ji rukou pochytím,

Ai hle paní z té se stala růže:

Hraběnka a nevěsta to byla

Potockého, v krásné pavlaky

Oděná, než perly z očí lila!

Zlostný tchán ji pod led dal a vodu

Zatopiti skerze Kozáky,

Že mu byla z chaterného rodu.