5. Hoj, byla noc! zelené světlo Lůny

Hoj, byla noc! zelené světlo Lůny

Padalo promykem v zlaté hvězdiček strůny,

A tichou hudbu tu zpívaje vítr vál.

I stál jsem zšílenec na osamělé hoře,

Podemnou rovina, zelené jako moře,

A já jsem samoten nad tímto mořem stál.

I bil jsem v horu tu, i znělo mé volání:

„Hoj, otče, otče můj! neslyšíš matky lkání?

Hoj, já jsem zšílenec, proč vchod se neotvírá?“

I bil jsem v horu též! Půlnoční přešel čas.

Ta hora? – Blaník je – a nad ní pláče hlas:

„Můj otec neslyší – a matka mi umírá!“