5. Jen hlavu vzhůru, milenko, jak červen krásná,

Jen hlavu vzhůru, milenko, jak červen krásná,

na zašlé mrazy nemyslí teplá jarní noc,

a každý květ, byť zavřel se, čeká sladká jasna,

ví, že mu rosa, světlo, žár, přijdou na pomoc.

Jsou barvy pro nás v poupatech, barvy, vůně, tvary,

den přijde jejich rozpuku náhle, nečekán;

pro naše mládí nezhyne slunce plápol starý

ni ptáci, klasy, vody, les, šťastných větrů van.

Jen hlavu vzhůru, milenko, zítřek patří kráse,

jež narodí se ze světla čistých lásky gest;

po jarní bouři celý kraj zahýří se v jase

a květů měkkou záplavou zbělí písek cest.