5 Jen jedna pouta nikdy nepominou:

By Otokar Fischer

Jen jedna pouta nikdy nepominou:

Ta, jež mne opředla jak pavučinou.

Nechť bouř mne v náruč hodí komukoli:

Bol nejtišší, ten nikdy nepřebolí.

Nechť v živém srdci žhne a škube rána:

Vzpomínkou něhy, jež mi byla přána,

jak dechem věčna bude celována.