5. Ježíšek.

Božské dítě tuto spí,

An zrak matky na něm dlí,

Nad ním visnou nebešťané,

Křídel šept jak zefyr vane.

Který seraf poví nám,

Jak jest svat snů Páně chrám?

A kdož řekne o tom ráji,

V němž se mátě Boží spájí?

Leč co dítě za sny má?

Viz, jak oudy všemi hrá,

Viz, jak v citu těsných bolů

Krápěje mu kanou dolů!

Anjelů to patří zrak,

Padá na ně těžký mrak.

A ta máť! Svět míry nemá,

Jak strast jme ji přeholemá.

Ó změň božské dítě, tvář,

Přijmi na se jasnou zář!

Již se vymkni snů těch pásce,

Na matku se usměj v lásce.

I jde úsměv z dítěte,

Jak když zoře zakvete,

A jak z jara jitro mladé

Na matku se nebe klade.