5. Kdoby hledal rozkoš v prázdném sadu?

Kdoby hledal rozkoš v prázdném sadu?

Ani motýli se neženou

K obdivu, jak stradnou dýše vnadu

Suchá bída s nouzí hubenou.

Tam kde stinné lípy zeleň kývá,

Jarý štěp se shýbá úrodou,

Draha květů vůně proud vylívá,

Tam duch touží váben lahodou.

Pohrouzi svou snahu v této touze,

Ať vybředneš k štěstí z bídné nouze;

Sílou svou-li štěstí uhoníš,

Jmě své temné slávou osloníš.