5. Nebe! jestli milost nehoří

Nebe! jestli milost nehoří

Leč tu na slzavé pouti časné,

Ach, kéž hned můj cit i smysl hasne!

Ať se v slzách srdce nemoří.

Ať mi oheň blaha neboří;

Tam vylítnu v bytí věčně jasné,

Kde jen blaží duši pudy spasné,

Kde se anjel kráse nekoří.

Pakli věčně planeš milosti!

Tedy shasni nebe! kalných očí,

Zmiz, Ó zmiziž mutná bylosti.

Tam ať srdce roztoužené vkročí,

K věkuvěčné krásy čilosti,

Tam, jen tam ji oko blahé zočí.