5. Nesu Tobě, tatínku! své přání,

Nesu Tobě, tatínku! své přání,

Ježto vděčná láska zrodila,

Ňádra má se k Tobě vděčně sklání;

Jak by k Tobě lnouti neměla?

Ty’s mi vezdy otcem milým býval,

Mne jsi, dítě své, vždy miloval,

O mé blaho velké’s péče míval,

V noci, ve dne o mne’s pečoval.

Proto také cítím povinnosti

Sladkých díků, k Tobě, otče můj!

Anť jsem celý, v strasti, ve radosti

Duší, tělem, zdravím, jměním Tvůj.

Přijmiž tedy ze rtů syna svého

Slova díků na den slavný dnes,

Kde nám nebe otce mileného

Darovalo ve života ples.

Ó, těš se dlouho, dlouho z štěstí toho,

Za něž povděčný jsem nebesům;

Zdraví buď Ti, slasti, štěstí mnoho

Dnes a všechněm Tvého žití dnům!