5. Obraz Panny Marie.

Jak jest krásen obraz ten!

Rájský nad ním vzchází den,

Prasvětové vesny slast

Nalezá v něm novou vlast.

Přemilostná jest to tvář,

Nebeská z ní line zář,

Oči ty – dvě dennice

Z blankytové kvítnice.

A jen pohleď na čelo!

Nebe se v něm rozskvělo,

Moudrost na něm vzala stan,

Jíž se koří nebešťan.

Všecko na ní v souhlasu

Splývá v sličnou okrasu,

Z pletě, jenž ji odívá,

Sladká vůně zavívá.

Zdá se, že ret odmyká,

A že mluviť podniká.

Ta, jenž jí jde z ústou, řeč

Čírá jestiť medoteč.

Ó kdož vypíše ten vděk?

K úctě nutí samoděk.

Rozkochán k těm pravnadám

Já též nice upadám.