5. Odloučení.

Patřte na mne, hvězdy stříbropěnné,

Jenž tam v mlhách smutně plynete;

Vlnky stůjte, ježto z černostěnné

Skály v údolí se řinete.

Kvítky, jenžto mrazem hynete,

Vůni lepou dychati ustaňte;

Pěvci z křovin mrtvých se odstraňte,

Se mnou ztrátu dívky úpěte.

Osud, nepřející nám radosti,

Chová děvu nyní v zdálenosti, –

Trudu pln jí vinu rámě vstříc.

S srdcem opojeným citelností

Vzdychám po ní v němé samotnosti –

Snad jí nezočím na světě víc!