5. Přivítání.

Synu věrný kmene mého,

Duchem jenž i srdcem svým,

Se vší myslí, všemi city

Vroucně žiješ bratrům tvým;

Vlasti naší pravý synu,

Buď nám hlučně přivítán,

Tímto mužným ruky stiskem

V naše šiky připoután!

Ze skrovného dosud počtu

Jsi ty jeden z horlivých,

Jenžto s námi vysvobodit

Kmen se snaží otců svých!

Dlouho dosti krutým vírem

Světem hnané zrno Judy!

Láskou k vlasti otevře ti

Klín se mateřinské půdy.

Lásky k vlasti pevný kořen

Tisícerých ramen silou

Zem obejme mateřinskou –

V blaha květu růži bílou.

Budoucnosti dnové naši

V stínu déle nedřímají,

V tisíc srdcích žalmy ranní

Sborem již se ozývají.

Ne dlouho již – šerý soumrak

Rozdělí se v ráno jasné;

Bratrům našim k novým věkům

Probudí se jítro spasné.

Na peruti ducha volné

Až my k nebi poletíme,

Povoláni k vlasti slávě

Že i my sme, dosvědčíme.

Kdo chce, ať to krátkozraký

Hrdě snem nazývá marným,

Nám se stala důvěra ta

Štítem v boji blahodárným.